Hon - Andrew Fukuda

  Anotace

 Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi?

Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně – nezamilovat se do jedné z nich!
Gen se liší od všech ostatních. Nedokáže běžet rychlostí blesku, sluneční světlo ho nezabije a nemá neukojitelnou touhu po krvi. Není upír, je člověk.

Je vybrán, aby se zúčastnil honu na poslední lidi. Jeho pečlivě utajovaný život se hroutí. Skupina bezcitných lovců začíná tušit, že s ním není něco v pořádku. Seznámení s dívkou v něm probudí city, které do té doby neznal.
Gen našel něco a někoho, za co má cenu bojovat, a jeho potřeba přežít ve světě plném nemilosrdných dravců je stále silnější...

Originální název :  The Hunt

               Série : Hon (1) 

    Nakladatelství : Fragment

        Rok vydání :  2014

          Počet stran :   296 

Gen je sedmnáctiletý kluk, který by měl žít úplně normální a obyčejný život. Opak je ovšem pravdou. Gen žije ve světě ovládaném upíry. Kde obyčejní lidé jsou nazýváni Glupany. Gen patří mezi Glupany, jenže předstírá, že je upír neboli člověk jak se sami nazývají. Chodí do jejich školy. Takže mu nezbývá nic jiného než se skrývat, neprojevovat žádné emoce, nepít a nejíst, nepotit se, ale taky se nesmí obyčejně usmát, protože v této knize jsou neobvyklí upíři, kteří se místo smíchu škrábou na ruce a podobné nezvyklosti.

 

Po dlouhé době je vyhlášen hon na Glupany, kterých už moc nezbývá. Účastnici honu se losují. A jak už všichni víme Gen je mezi těmi “šťastnými“ , kteří jsou vylosováni. Ovšem co si počne na místě plném upíru toužících po glupaní krvi ?!

Zde se nám rozjíždí skrývání Gena před upíry. A poznávání celého tohoto světa pod nadvládou upírů.

Asi bych měla začít s tím, že jsem od knihy čekala něco úplně jiného. Čekala jsem knihu nabitou akcí a honem za svým životem.To se ovšem moc nedělo. Nebo vlastně dělo, ale jen na posledních asi osmdesáti stránkách. Zbytek knihy se dozvídáme přípravy honu a jeho celkový význam včetně informací o celém tom obyčejně vypadajícím systému. Kniha se čte rychle, ale přiznávám, že jsem přečetla 100 stran potom asi týden nic. A nějak jsem se nedokázala nakopat k tomu pokračovat ve čtení. Později jsem se k ní však vrátila. A když jsem přelouskala asi padesát stran docela mě to chytlo a stránky ubíhaly rychle.

Celkově je kniha fajn, ale mrzí mě ta rozvleklost před honem. Jenže na konci vám dojde, že měla smysl. Když už jsme u toho konce, tak ten mě vážně překvapil. Vůbec jsem to nečekala. Musím říct, že právě ten konec se postaral o to, že si přečtu pokračování Honu.

Taky vás kteří jste to četli tolik překvapil ?

Knihu vám můžu s klidným srdcem doporučit, až na ten začátek . Ale určitě stojí za přečtení.

Za recenzní výtisk mockrát děkuji nakladatelství Fragment.